Září 2010

Ai....2 kapitola

30. září 2010 v 18:48 | anonym |  Povídky
Sen

Bel se na mě dívala a čekala co řeknu, co udělám. Já - nevěděla co dělat ani co říct. Bel se pochvilce rozhodla promluvit : ,, Liz, ono..hhh...mmm.....´´ bleptala a já jí nerozuměla. ,, Bel? ono je už pozdě nechtěla by jsi jít domů? jesli chceš  můžu jít kousek s tebou.´´zeptala jsem se a věnovala jí pohled. Bel se nadechla a stoupla si, ,, Jo, to by bylo...´´ nedořekla a zhroutila se na zem. ,, Bel! Bel!!! slyšíš mě??´´ panicky jsem se k ní sehla a  křičela na ní, ale neodpovídala. NO super, co teď?? Jsem někde, nevím ani kde, s opilou kámoškou. Skusila jsem Bel probudit, ale nic. Tak jsem se rozhodla jí vzít ke mě domů. Nemůžu ji přeci opilou doprovodit domů, ještě ke všemu v bezvědomí. Vzala jsem Bel na záda - ještě že je tak lehká- a šla nazpátek. Asi půl hodiny jsem bloudila po městě než jsem našla školu, tam odtama to byl už jenom kousek na zastávku. Nastoupila jsem do busu - ještě že v  autobusu nikdo nejel, co by si pomysleli... Koukla jsem se na červeně svítící světélka na dispeji mobilu - půl druhé ráno. Ten čas šíleně rychle utekl. Když autobus byl konečně na zastávke , rychle jsem vystoupila a spěchala domů. Pěkně mě z Bel bolely záda. ,,Konečně!!´´ zvolala jsem když jsem byla před mým bytečkem. Odemkla jsem a Bel dala na mojí postel.  Šla jsem si do kuchyně pro trochu vody, hlava mě začínala bolet čím dál víc. Vzala jsem si taky nějaké práškyna spaní, abych vůbec usla. Šla jsem do pokoje, Bel ležala na posteli a spala. Já si lehla na zem vedle postele a během minutky jsem usla.
,, Liz...Liz?kde tu máš mléko a cereálie?? Liz?? nespi! už je půl desáté.!!´´ Vyděšeně jsem vstala ze země a podezíravě se dívala na Bel.,, B-b-ell??  c-co tuděláš??? ´´ zmateně jsem e zeptala a zírala na Bel. ,, Ty si nic nepamatuješ? včera večer ...´´ ,, Bel? co tu děláš??!!´´ skočilsa jsem jí do řeči a přidala na hlase. ,, Ono...jsme se včera přeci domluvily že u tebe budu spát, copak si to nepamatuješ?´´ řekla Bel nejistě. ,, Jo, no, asi máš pravdu promin  že jsem tak nevyspalá zdál se midost divnej sen a bolí mě hlava, takže promin.´´ řekla jsem a šla do koupelny si vyčistit zuby.  Když jsem se vrátila, tak Bel už tam nebyla, jenom vzkaz od ní : ,, šla jsem už domů, měj se .´´ Trošku jsme byla z ní zmatená, ale to se urovná.  Šla jsem do pokoje, k mé skromné knihovně a hledala snář. Protože to, co se mi dneska zdálo nebylo normální. ,, Já... a Bel?? !!´´  řekla jsem nevěřícně a začala hledat ve snáři. Celý den jsem pak strávila před domem na lavečce a snažila se vzpomenout co bylo včera, protože jsem si z toho dne vůbec nic nepamatovala. Málem bych zapoměla! Mám se dneska sejít s Gis, kvůli tomu kinu. Jaj, rychle jsem šla zpátky do pokoje, oblíkla se, učesala a vydala se do města.Gis už tam na mě čekala ,, Ahoj, jakej máš radši popcorn?´´ zeptala se Gis nadšeně. ,, Sladkej´´ zasmála jsem se a přiběhla k ní. Šly jsme do sálu, kde jsme si sedly dozadu a chroupaly popcorn i když film ještě nezačal. Měla to být romantika, drama a tragédie. My totiž máme dojáky strašně rádi. Film pomalu začínal a my už sloro bez popcornu. Bylo to o holce která se zamilovala do kluka který potom musel odjet na vojnu, aleona potom zjistí že má rakovinu a tak s tím kluke chce strávit co nejvíc času. Potom ale stav té holky se zhroší a ona začne umírat. Ten kluk je z toho smutnej a tak se jí snaží zaćhránit ale nejde to. Ta holka nakonec umře. ,, Liz, to bylo parádní...fňuk...´´ žbleptala mi Gis a u toho brečela. Mě taky pár kapičekupadlo, ale Gis to teda prožívala. Ke konci když jsme měly odejít z kina Gis něco napadlo ale nic mi neřekla. Já se chystala odejít, Gis mě chytla za ruku a odvedla do kouta kina, tak aby na nás nebylo vidět. ,,To byl poslední film že??´´Zeptala se vzrušeně Gis. ,, Jo, Gis pospěšme si nebo nás tu zavřou!!´´ řekla jsem tošku hysterecky. ,,ŠŠŠŠŠŠšššššš´´okřikla mě Gis a zakryla mi pusu rukou. Světla se již zhasínala a tak byla tma. Gis vytáhla z její tašky přes rameno dvě malé baterky. ,, Překvapení!!!!!!!!!!!´´ pošeptala mi Gis do ucha a při tom blikala baterkama. ,,Co tě to Gis zase napadlo? z toho můžeme mít problém!!´´ řekla jsem aby nás nikdo neslyšel. ,, Ale né, bude sranda, mám tu všechno, deku na přikrytí i pití a jídlo...´´ uchechtla se Gis a pokračovala ve své hře s baterkaka. Pobíhala po kině adělala blbosti. Já začínala mít stejnou náladu jak ona. To bylo na Gis to nejlepší, dokázala lidi rozesmát kdykoliv se jí zachtělo, ale byla taková jenom se mnou. Jinak byla takóvá zakřiklá a plachá.
...

Ai... 1 kapitola

28. září 2010 v 17:09 | anonym |  Povídky
Seznámení


Tak, a je to. Můj první den na nové škole. Byla jsem celá nervozní a nejistá, když jsem vcházela do třídy. První koho jsem uviděla byla holka s dlouhýma tmavýma vlasama a krásnýma modrýma očima. Sedla jsem si k ní a snažila se seznámit.Z pusy se mi nevydala ani hláska, a tak byla trochu trapná situace. Naštěsí po chvilce mlčení ona promluvila první.
,,Jak se jmenuješ?´´ zeptala se slabým hláskem a koukla na mě.,,Elizabeth, ale říkej mi Líza, a ty?´´ odpověděla jsem a rychle se zeptala.,, Já jsem Gisi a říkej mi Gis.´´ dopověděla a zasmála se. Hnedka jsem tušila že z nás budou dobré kamarádky. Bavily jsme se dál o různých věcech a ani jedna jsme si nevšimly že do třídy vstoupila profesorka.,, Já jsem vaše třídní učitelka, a budu vás mít na fyziku, matiku a chemii.´´řekla ale nikdojí nevěnoval pozornost. Až se třída uklidnila tak nám profesorka rozdala rozvrhy a seznámila s řádem atd. Když byla přestávka tak jsem se s Gis rozhodly že se seznámíme ještě s někým, ať máme takovou malou partu. Šly jsme tedy za jednou holkou,která seděla v zadní lavici u okna a dívala se ven jak padá listí ze stromů. Přistoupily jsme k ní :,, Ahoj, já jsem Liz a to je Gis. Nechtěla by jsi se s náma bavit?´´ zeptaly jsem se co nejmileji a věnovaly jí svůj pohled. ,, Já jsem Izabela, a ..´´ skočila jsme jí do řeči,, Izabela?? můžu ti říkat Bel??´´ znervozněla jsem a přestala mluvit. ,, Budu ráda´´ a zasmála se. Měla oči byly tmavě hnědě s občasnými záblesky zelené. Její vlasy které jí sahaly po ramena byly mírně vlnité a tmavě černé. A tak jsme byly tři : Já, Gis a Bel. Když jsem šla domů , překvapilo mě že je takové teplo. I když je už listopad,tak bylo teplo. Miluju listopad. Ty padající listy a do oranžova zbarvené slunce - to je ráj. Jak jsem si takhle užívala podzimu, uvědomila jsem si že dnešek vyšel líp než jsem očekávala. Našla jsme si kamarádky, které jsou-o prostě super. Když jsem došla konečně domů, uvařila jsem si čaj a šla do pokoje si udělat první úkoly do školy. Proč nám hnedka první den ve škole dají úkol??? to jsem nepochopila. Jakmile jsem měla hotovo , což bylo během hodiny rozvalila jsem se na postel a spokojeně see culila. Mamka má přijít kolem... - co to plácám? dyť byldím u babičky a babička je zrovna na dovolené a vrátí se až v Lednu. Zasmála jsem se sama sobě a otevřela okno, aby jsem do malého pokoje pustila trochu podzimní vůně. Jak já jsme si užívala tento okamžik. Už bylo skoro devět hodin a já pořád ještě nevečeřela, tak jsem si šla udělat špagety - spíš jsem udělala skok a byla jsem v kuchyni. (ten byteček je vážně malej, protože babička bydlí sama na venkově, nemá ani žádné zvířata-ale mě to takhle stačí ). Jedna kuchyň, jedna koupelna která je stejně velká jako kuchyň, obývák, předsín a pokoj. Ale moje nejoblíbenější místnost je půda. Na půdu babička vůbec nechodí takže jsou tam všude pavučiny, ale já se rozhodla si t tam pěkně udělat. I když jsem se teprve dneska nastěhovala stihla jsem nakoupit, vybalit a uklidit. Jak jsem konečně dojedla špagty lehla jsem na postel a usnula. Ráno jsem našttěstí nemusela spěchat- byla sobota ,tak jsem si hezky pospala. Probudil mě až hluk z venku, zase nějaký pes, pomyslela jsem si a zkusilaznovu usnout, ale někdo zazvonil na zvonek. ,, Jsi tam?? Liz??´´ ozvalo se ode dveří. Rychle jsem vyskočila z postele přehodilajsem si přes sebe aspoň deku a šla rychle otevřít. Otevřela jsem dveře a trošku překvapěně jsou zírala před sebe. ,, Ahoj, Liz´´ řekla Bel a vstoupila dál. ,, A-ahoj Bel...´´ koktala jsem a styděla se že mám na sobě jenom deku. ,, Bel? co tu vlastně děláš?´´ zeptala jsem se mírně zmateně. ,,No , ty jsi se včera zmínila, že bydlíš sama a tak jsem si myslela že ti přinesu snídani.´´ mrkla na mě a šla do kuchyně ke stolu. ,, Ale Bel, nebydlíš náhodou ěknej kousek odtud? měla jsem pocit že jsi včera říkala, že bydlíš úplně na druhým konci města, což je od téhle děniny doopravdy daleko.´´ řekla jsem a rychle šla do pokoje zavřela dveře a hodila na sebe tepláky a mikinu. Jo, dneska už takové teplo nebylo, spíš naopak , byla pěkná zima. ,, No to sice jo, ale dojela jsme semka na kole, takže to byla chvilka.´´ odpověděla a přišla ke mě do pokoje s táckem v rukou. Dneska už se mi nezdála být taková zakřiklá,jakoby až dneska se probudila. ,,Trošku zvláštní tě vidět takhle po ránu, neučesaná, nevykoupaná´´ zasmála se Bel. Já se zasmála s ní.Podala mi tác a kterém byl čaj a pečivo. ,,Děkuji, ale já moc často nesnídám, po ránu nemám hlad´´ řekla jsem a smutně se na ní koukla. Bylo mi jí líto, tolik práce si s tím dala. ,,Ty nesnídáš? co teď s tím jídlem?´´ řekla trošku zkalamně. ,,Čaj vypiju , ale to pečivo, kdyžtak-...´´ nic mě nenapadalo a tak jsem si ho vzala a rychle dala do pusy, když jsem viděla jak jí zvlhly oči. Zapila čajem a takhle pokračovala dokud jsme to všechno nesnědla. Ble, bylo mi špatně - ale Bel se už usmívala. Nevím proč ale ulevilo se mi. ,,Vidíš to? donutila jsi mě sníst i snídani - což se dlouho nikomu nepovedlo. ´´ zasmály jsme s obě. Tolik jsem se nanasmála už delší dobu, vždycky jsem byla spíš taková zamlklá a nejistá, ale vedle Bel jsem se úplně změnila, byla jsem veselá a energetická. Až teďka jsme si to uvědomila. ,, Promiň ale já už musím jít, má přijet mamka a já musím bý doma, tak zase někdy jindy, jo? Zatím´´ řekla Bel a nasedla na kolo. ,,Děkuji moc za tu snídani, kdybys něco pořebovala stačí říct ju? Měj se!!!´´ rychle jsem jí řekla. Jakmile Bel odjela udělala jsem si plán na dnešek. Napadlo mě jenom jediné - půda. Vlasy jsem si dala do drdolu a propíchla tužkou a vydala se nahoru s koštětem. Vymetla jsme všechy pavučiny a udělala pořádek. Půda byla asi největší pokoj v domě. Bylo tam jedno okno se starou záclonou, našla jsme tam také pár obrázků na kterých je babička a děda. Když jsem měla douklízeno všimla jsme si že jsme se do toho docela zabrala, byla už znova tma a bylo snad už 10. Rychle jsem se osprchovala a šla spát. Ráno jsem se vzbudila brzo. Oblíkla jsme se, napila jsem se čaje a šla si ke psacímu stolku číst knížku kerou mi půjčila Gis. Byla o holce která se zamilova do své kamarádky ale nemohla jí to říct protože se bála že by její city neopětovala, a tak jednoho dne se rozhodla to skončit, šla jí to říct že jí miluje a její kamarádka jí odmítla. Skončilo to sice smutně, ale je to hezká knížka. Už včera večer jsem si jí četla. V pondělí zase škola. Už se normálně učilo. A takhle šel týden za týdnem. Už bylo 5 prosince, poprvé sněžilo. Psaly jsme zrovna velkou písemku a já z ní dostala za 1. Byla jsem ráda a tak jsme to šly s holkama oslavit. Gis nemohla a tak jsem šla jenom já a Bel. Měla jsem na sobě školní uniformu s tlustýma punčochama a bílým kabátkem. Na hlavě jsme měla čepici a okolo krku šálu. Bel byla skoro stejně oblečená až na tu šálu. Šly jsme do obchodu kde Bel koupila proti mé vůli saké. Prý že jí vypijem. Já si oslavu představovala trošku jinak, že jenom třeba zajdeme na dort nebo tak nějak. No ale co se dá dělat. Šly jsme po kraji silnice, byla velká tma a svštla ozařovaly padající sníh. Bel šla vedle mě a chvilkama se na mě dívala. Já si užívala tento okamžik. Nemluvily jsme, jenom jsme šly. Úplně nahoře na bylo zábradlí z kterého se dalo koukat na celé město. Vedle byla jetě lavečka. Bel si sedla a načala saké. Napila se a podala mi ať se taky napiju. Já jsem ze začátku nechtěla, ale Bel mě přemluvila. Tak jsem se taky napila pěkně dlouze. Zatočila se mi hlava a tak jsem se radši opřela o zábradlí. Bel vypila skoro celou flašu ale ještě před tím než byla úplně prázdná mi jí podala ať jí dopiju. Já jsem jí dopila - což byla ještě tak čtvrtka láhve a znovu se mi zatočila hlava. Z chutě saké se mi pomalu začínalo dělat. Bel byla úplně mimo. Byla opilá až na kost, i když já taky, ale míň. Já se dívala dolů na zasněžené město. Byla to krása. Bylo ticho až na občasné projíždějící auta.Bel seděla na lavečce, a smutně ne mě koukala. Já, nevím co se stalo, ale tak nějak jakoby mě přitahovala, jakoby jsem jí měla ráda, ráda víc než kamarádku. Co to placám za nesmysly? Dyť ona je holka. Ale...byla tak krásná když tam seděla na té lavečce a okolo padal sníh, a její oči byly tak krásně zářivé, jako světílko ve tm . Že bych jsem jí měla dooprady ráda víc než kamarádku? né, to je blbost, mluví ze mě alkohol. ,, Liz?´´ promluvila ke mě Bel a tím mě vytála z mého přemýšlení. ,,No?´´ odpvěděla jsem . Nic neřekla, a zase mlčela. Já jsem se na ní zmateně koukala, ale pořád nic neříkala. Otočila jsem se a opřela o zábradlí. Najednou mě objaly nečí ruce, byly to Beliny ruce. Držela mě pevně. ,, Co se děje?´´ Zeptala jsem se vystrašeně. ,,Hej, Bel!!! co se stalo?´´ znovu, tentokrát důrazněji jsem se zeptala, ale ona neodpověděla. Slyšela jsem její vzlykání, ona brečí? co? proč? ,,Bel? ty brečíš? ´´ zeptala jsem se opatrně.Nic se neozvalo, jenom její vzlyky přidaly na hlasitosti. Odtáhla jsem její ruce a otočila se. Setřela jí slzy a koukla do těch krásných očí. Dívaly jsme se na sebe. Její vlasy byly od sněhu a mla načervenalé líčka. Byly jsme tak blízko sebe. Zapletla mi ruce do dlouhých blond vlasů a přiblížila se ještě víc. Její slzy se pořád stékaly dolu. Koukala se mi do očí . Já jsem byla zmatená a z nervozity jsem se začervenala. Bel si mě přitáhla a rychle přitiskla své rty na moje. Já... , spadly mi ruce dolů a stála jsem tam, nic jsem nedělala, jenom mi z očí vyhrkly slzy. Sníh padal dál. V ten okamžik, jakoby se všechno zastavilo. Sníh, dech, všechno, až na jedno, až na srdce, to ba naopak ještě přidalo na rychlosti. Cítila jsem její dech, její tlukoucí srdce. Bylo to nádherné. Když se Bel odtáhla, já jsem byla zmatená nevěděla jsme co dělat, ale jedno jsem věděla, bylo to krásné a já nechěla aby to skončilo. Štěstím jsem brečela. Bel měla na tváři ještě slzy, podle mě to byly slzy štěstí. Bel se na mě koukala , zvedla ruku a prstem mi setřela tekoucí slzy z obličeje. Já se na ní koukla a bez přemýšlení jsem jí políbila. S vášní a chtíčem . Bel byla asi překvapená ale můj polibek oplácela. Tak jsem tam stály, líbaly se pod širým sněžícím nebem. Chtěla jsem aby to neskončilo. Bel se odtáhla a tichým hlasem plným jistoty řekla : ,, Liz, já tě asi miluju´´znovu se jí z očí vykutálely slzy. Stála jsem tam jak poleno a nic jsme neřekla. Nebyla jsem si totiž jistá, jistá tím co k ní  cítím.

Zamilovanééé

28. září 2010 v 13:31 | Tsunka |  Galerie
Tady je pár zamilovaných obrázků z googlu


Sakur@Din

27. září 2010 v 20:02 | Tsunka |  Spřátelené blogy
je mi líto ale tvůje webová adresa je neplatná...ale ráda tě tu bdu mít :*


Sabina

27. září 2010 v 19:57 | Tsunka |  Spřátelené blogy

...těším se na spolupráci ;-*

Miyako

27. září 2010 v 19:50 | Tsunka |  Spřátelené blogy
Jsem ráda že ji mám v Sb :D



Nové věci

27. září 2010 v 19:05 | Tsunka |  Oznámení
...
Od dneška tu přibyde v rubrikách: 1. povídky - tam budu dávat svoje vlastní tvorby, ale tam můžete dávat i svoje. Stačí mi to poslat a já to tam dám (samozdřejmě s vašim jménem ;D ).
                                                          2. Spřátelené blogy - tam budou všechny sbítka. (kdyby jste chtěli se spřátelit tam mi tam písnětě a potokm se uvidí :D )
                                                           3. Věci okolo -  tam jsou všechny věci které jsou okolo mangy a anime(třeba rozvrhy atd...)

A potom ještě hledám někoho na pomoc...něco jako nábor...:D....potřebovala bych někoho kdo by mi sem dával obrázky, písničky, povídky atd... prostě výpomoc! aby se tento blog trošku rozrostl. takže pokud máte zájem tam mi napište :D.
...